Dnes

  • Středa 25. ledna 2023
  • Svátek má Miloš

Zavedená značka v Ústí. „Café Max je inteligentní zábava pro dospělé,“ řekl spoluprovozovatel Jan Civín

25. 09. 2021

zdroj fota: Vladimír Cettl

Ústí nad Labem – Café Max je přes týden kavárna a místo konání kulturních akcí, o víkendu prostor, kde se dá „vypustit“ pára. Věra Malcherová a Jan Civín stvořili místo, kam se chodí poslouchat přednášky a v horečce páteční noci protančit nejedny střevíce. V době covidového „temna“ se pustili do turistiky po severních Čechách, jejich tipy na výlety najdete na internetu jako Severotoulky.

„Mám pocit, že práce, kterou děláme má smysl, i když není pro každého. Hodně zajímavých lidí u nás už četlo, hrálo, přednášelo nebo vystavovalo, ale ještě víc jich zbývá,“ řekl pro Naseustecko.cz Jan Civín.

Café Max lze bez nadsázky označit za jedno z center ústecké kultury. Co vás vedlo k tomu, že jste ho začal provozovat?

Za prvé: Café Max neprovozuji sám, ale s partnerkou Věrou Malcherovou. Za druhé: Café Max byl její nápad. Pustila se do něj předtím, než jsme se seznámili. Nejdřív jsem ji chodil pouze pomáhat, teprve později jsem se do práce v Maxu pustil naplno. Původním povoláním ostatně nejsem kavárník, ale politolog. Politologie mě sice bavila, jenže akademická kariéra nebyla pro mě. Práce v Maxu je totiž daleko svobodnější a zábavnější, byť zároveň podstatně náročnější. První roky, než jsme se naučili základní kupecké počty, byly hodně tvrdé. Dnes už snad víme, co a jak. Výhodou je, že jsme na Café Max dva: že se umíme podpořit, vyhecovat i zkorigovat. Každý do něj přidáváme něco svého. Beze mě ani bez Věry by Max prostě nebyl Maxem.

Co je vlastně Café Max? Jak byste ho charakterizoval?

Café Max je podle mě synonymem inteligentní zábavy pro dospělé. Přes týden jsou u nás různé přednášky, filmové projekce, komorní koncerty, výstavy, stand-upy, divadelní představení nebo jen klábosení u baru, během kterého se řešívá historie, fyzika, aktuální politická situace i pěstování zeleniny. Pátky pak jsou u nás ve znamení večírků, ovšem netuctových, kterým udávají tón zkušení DJs z celé republiky. Myslím, že jsme jediný podnik v Ústí, kde se muzika pravidelně pouští z vinylů. Nejvíc k nám chodí třicátníci a čtyřicátníci, i když věkový rozptyl našich návštěvníků je daleko širší.

Jak hodnotíte uplynulých deset let existence podniku? Kam by se dal posunout?

Bylo to krásné, byť náročné. Mám pocit, že práce, kterou děláme má smysl, i když není pro každého. Všichni by se ostatně na našich 47 metrů čtverečních ani nevešli. Hodně zajímavých lidí u nás už četlo, hrálo, přednášelo nebo vystavovalo, ale ještě víc jich zbývá. Jsme rádi, že se nám např. konečně podařilo uspořádat debatu se šéfredaktorem časopisu Respekt Erikem Taberym, která byla dvakrát odložená: kvůli covidu, samozřejmě.

Covid vstoupil do podnikání skoro všem. Dalo se to přežít po finanční, ale i sociální stránce?

Měli jsme půl roku volno, ale dovolená to nebyla. Neustálý pocit nejistoty bránil tomu, abychom si doopravdy odpočinuli. Sedět s rukama v klíně ovšem neumíme. Věra během lockdownu chodila dobrovolničit a já jsem napsal knížku (Archeologie modernity: o moderních vynálezech, které každodenně používáme, aniž bychom si uvědomovali jejich původ a význam). Společně jsme pak každý třetí čtvrtý den vyráželi na výlety po severních Čechách. Ale k vaší otázce. Přežili jsme to: částečně díky úsporám, částečně díky pomoci státu. Jsme skromní a hodně nám pomohli naši kamarádi a příznivci.

Čas jsi tedy využil k poznávání severních Čech. Jaká místa Ti „vyrazila“ dech?

Ačkoliv jsme v posledních měsících našlapali stovky kilometrů, stále nemáme severní Čechy prochozené. Jsou tak velké a rozmanité, že to snad ani není v lidských silách. Slabost mám zvláště pro Lužické hory, ale rád mám i Středohoří a Krušné hory. Naposled se mi hodně líbilo okolí zaniklé krušnohorské obce Königsmühle. Vyrazili jsme tam s partnerkou v domnění, že jsme poslední, kdo tam ještě nebyl. Po návratu jsme ale zjistili, že většina lidí tohle kouzelné místo vůbec nezná.

V čem vám přijdou severní Čechy specifické?

Severní Čechy jsou podle mě hodně specifické zajímavou kombinací rozmanité divočiny a různého industriálu, většinou letitého a rezavějícího. Pro industriál mám totiž taky slabost. Před lety mě ostatně do severních Čech nalákala právě představa měsíční krajiny, kde žijí pouze ropáci. Místo měsíční krajiny jsem tady ale našel střehohorskou, lužickou a krušnohorskou divočinu. Dodnes jsem z toho překvapený a trochu zklamaný (smích).

Výletů máte na svém kontě opravdu hodně. Nechcete inspirovat ostatní?

Už inspiruji. Jednak mám nějaké tipy na svém soukromém facebookovém profilu a jednak jsem pro web naseveru.net začal psát seriál Severotoulky, což jsou tipy na dobrodružné výpravy po severních Čechách. Jejich čtenáře posílám na méně známá místa a zároveň se v nich snažím vyvolat představu jiného koutu zeměkoule (Aljašky, Maroka, Azorských ostrovů apod). Chci totiž ukázat, že náš kraj je plně srovnatelný s populárními turistickými destinacemi v zahraničí. Jen si toho ještě nikdo nestačil všimnout. Příští rok bych chtěl Severotoulky vydat knižně.

Jaký výlet byste doporučil?

Podívejte se na moje Severotoulky. Už vyšlo 12. dílů. Jistě si tam nějaký pěkný výlet najdete.

Autor: Jiří Šlaj