Dnes

  • Sobota 10. prosince 2022
  • Svátek má Julie

Ústecký poslanec Turek pořádal kulatý stůl Budoucnost vodíku v dopravě. Nadějí je ten „barevný“   

05. 10. 2022

redakce

Pod záštitou člena Podvýboru pro dopravu poslance Libora Turka se v úterý uskutečnil na půdě Poslanecké sněmovny kulatý stůl s názvem „Budoucnost vodíku v dopravě“, kterého se kromě zákonodárců zúčastnili zástupci byznysu a státní správy. Podle nich by odpovědné orgány na vládní i evropské úrovni měly konečně vodík zařadit jako strategickou alternativu k fosilním palivům a odstranit legislativní a dotační překážky, které brání v rozvoji.

Že je vodík palivem budoucnosti potvrdila před dvěma týdny šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Kam až zašla přílišná závislost na fosilních palivech z Ruska není třeba opakovat. Vodík jako alternativní palivo je v České republice v rozvoji a čelí podobné výzvě jako elektrovozy před deseti lety. Jeho masivnějšímu rozvoji brání kromě legislativních překážek také nastavení dotačních výzev.

Vlaky a náklaďáky odjely

Zástupce ministerstva průmyslu a obchodu Petr Mervart v úvodním vystoupení zopakoval princip čtyř pilířů, na kterých MPO staví vodíkovou strategii. Je potřeba komplexně řešit jeho produkci, přepravu, využití a technologie. Expert z ministerstva zároveň posluchačům připomněl, co se za rok fungování „Vodíkové strategie pro ČR“ podařilo. „Měli jsme tu na ukázku vodíkový vlak Alstöm a vodíkový náklaďák Hyunday, ty bohužel odjely, ale auta s vodíkovým pohonem se prodávají dál. K lepšímu rozvoji je potřeba dobudovat plnící stanice, máme první veřejnou v Ostravě, která ale není plnohodnotná,“ uvedl Mervart. Společnost Spolchemie dokáže podle Mervarta vyrobit 2200 tun vodíku ročně a produkci zkouší též společnost Moravské naftové doly, (MND), která experimentuje se zapojením solárů. „Máme tu malé i velké mezinárodní firmy. Máme světově unikátní technologie. Tatra připravuje nákladní vozidlo, které nikdo jiný nedělá,“ vyjmenoval Mervart úspěchy. Podle něj je ale problém při přechodu ze zemního plynu na vodík. „Investiční náklady nejsou velké, ale provozní vysoké, je to nerentabilní. Také chybí jednotící státní program na komplexní podporu vodíku,“ uzavřel Mervart.

Do roku 2027 by na území ČR mělo být 15 plnících stanic

Že chybí komplexnost v oblasti podpory vodíkových dopravních prostředků připomněl pohotově generální ředitel společnosti Alstöm, která v létě představila první vodíkový vlak, Daniel Kurucz. „Máte program na autobusy, ale vlaky vám v koncepci chybí,“ oponoval ministerstvu. Podle Mervarta je pravda, že v tuto chvíli jsou prioritou vodíkové autobusy, nicméně podpora vlaků je na seznamu a v tuto chvíli se uvažuje dokonce o mezinárodní spolupráci. „Řeší se příhraniční spoj Děčín – Bad Schandau, o který projevili zájem Němci a česká strana rozpracovává tuto možnost se saským ministerstvem hospodářství,“ uvedl Mervart. Nulové dotace na vlaky v dotačních výzvách připomněl zástupci MPO rovněž Martin Hurajčík – obchodní ředitel ČD pro oblast Západ. Kromě postupování v elektrifikaci tratí přichází pro ČD jako jediná smysluplná alternativa k naftovým lokomotivám pouze bateriové a vodíkové vlaky. „ U nás je klíčovým faktorem cena vzhledem k objednateli. Nám by stačilo, aby stát zaplatil rozdíl mezi provozem dieselového a vodíkového vlaku, kdy u nafty vychází pro provozovatele jeden km 160 Kč a u vodíku na cca 220,“ konstatoval Hurajčík.

Elektrifikace není vhodná všude

Podle Kurucze se nevyplatí všechny tratě elektrifikovat a za touto snahou stojí podle něj lobbisté. Z analýzy, kterou má ředitel Alstöm k dispozici, stačí tři plničky vodíku vhodně rozmístěné, což zajistí pokrytí 500 km tratí. „V tuzemsku je minimálně 16 tratí vhodných k provozu vodíkových vlaků. Jednáme se Správou železnici o poskytnutí plničky v Děčíně, kde by z jedné strany mohly tankovat autobusy a automobily a z druhé vlaky,“ uvedl možnost Kurucz.

Jez v Děčíně chybí

Možnost synergického tankování pro vícero dopravních prostředků připomněl ve své prezentaci docent Zdeněk Dufek z VUT. Podle něj jsou vhodné k výstavbě plniček přístavy mezi dálnicemi, ideálně s blízkým napojením na železnici. Takovéto lokality jsou podle něj v blízkosti Čelákovic, Lovosic, Radotín a Hněvice „Naše lodní doprava ovšem léta trpí neexistencí jezu na Labi, který by splavnil v podstatě celoročně řeku až do Hamburgu. Tím by se zvýšil počet lodí v české flotile, množství přepravovaného materiálu a mohlo by se uvažovat o vodíku jako o palivu pro lodě. Jednou by do českého přístavu v Hamburgu mohl jezdit vodíková loď,“ nastínil vizi Dufek. V tuto chvíli je však objem přepravovaného materiálu po řece marginální.

Čistota vodíku

Další brzdou v rozjezdu je požadavek na čistotu vodíku. Ten by se měl podle EU tankovat z 99,9% tzv. zelený. Podle generálního ředitele Toyota ČR Martina Pelešky umí kupříkladu Litvínovská chemička vyrobit 80 tis tun vodíku ročně, ten je však barevný a vzniká jako odpadní produkt při výrobě jiných látek. „U vodíku se striktně sleduje čistota, u elektřiny nikoli, přičemž 97% elektřiny na železnici pochází z fosilních paliv. V současnosti jedná místopředseda EK Frans Timmermans o přechodném období pro tzv. barevný vodík, což by mohlo náš průmysl chrlit,“ uvedl Peleška.  Tuto informaci potvrdil i zástupce Ministerstva dopravy Jan Bezděkovský. Podle něj bude nově použití barevného vodíku možné až do roku 2035. „ Takový je poslední návrh EU, který jsem obdržel,“ uvedl Bezděkovský.

Na Ústeckou jsou nejdále

Ústecký kraj je jako jediný ze střední Evropy součástí platformy Vodíkového údolí a spoléhá na podporu vodíkových projektů z Fondu spravedlivé transformace. Za nedostatky v rychlejším rozvoji považuje krajská radní Iva Dvořáková mimo jiné legislativu zapříčiňující zdlouhavé schvalování infrastrukturních projektů a slabou participaci na mezinárodních projektech. „Rovněž by se měl doplnit vodík do Energetického zákona jako energetický plyn (malou novelou). Bez tohoto kroku není možní realizovat jakékoliv vodíkové projekty,“ uvedla Dvořáková. S odkládáním projektu má největší zkušenosti Ústecký dopravní podnik Ústí nad Labem. Jeho ředitelka Simona Mohacsi připomněla, že již přes rok mají objednání 20 vodíkových autobusů, zařízenou plničku, infrastrukturu a kompletní plán přechodu na vodíkové autobusy. Vše ale visí na zákonech. Náš dodavatel Spolchemie vyrábí šedivý vodík jako odpad při výrobě solanky, a nemá nárok na dotaci,“ zkonstatovala řediteka DP.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Lukáš Veselý