Ústí nad Labem – Není každé zlato, co se třpytí. Modelka Markéta Marečková se snaží upozorňovat i na negativní stránky světa modelingu, ve kterém se pohybuje od patnácti let. Sama prodělala mentální anorexii a nebála se o ní mluvit nahlas, aby tím pomohla i ostatním v podobné situaci. Dnes má vlastní modelingovou agenturu a jak přiznala pro Naseustecko.cz, našla v někdy tvrdém a krutém světě svojí vlastní cestu, která ji naplňuje a baví.
„Místo držení diet je důležité si najít životní styl, který tělu vyhovuje. Snad jsem ho našla. Denně cvičím, sportuji, snažím se správně stravovat,“ říká úspěšná modelka.
Pocházíte z Ústí nad Labem, jaký je Váš vztah k městu a místu, kde jste vyrůstala?
Můj vztah k Ústí nad Labem prošel určitou transformací a mění se i nadále. Tady jsem se narodila a chodila na gymnázium Jateční. Mám tu všechny vzpomínky na dospívání a kamarády, rodina je z Ústí nad Labem. I proto zde mám své kořeny, město se moc nedá srovnávat s tím, kde jsem pobývala během své práce v modelingu. Přeci jen to byla velkoměsta, která fungují na jiných principech.
Co mi na městu chybělo a chybí je absence kultury. Velký plusový bod má Ústí za přírodu, při pobytech ve světových metropolích se mi nestalo, aby to bylo tak blízko do přírody. Je skvělé, že je v Ústí příroda doslova za rohem, vnímám to jako jedno velké pozitivum.
Jak jste se dostala do světa modelingu?
Do světa modelingu jsem se dostala v patnácti letech, kdy mě oslovila agentura. Dlouho jsem se rozmýšlela, měla jsem v tu chvíli více nabídek. Chtěla jsem jít do kvalitní agentury. Razila jsem si přístup, že méně je někdy více. Šla jsem raději do menší agentury, u velkých je často problém s uplatněním. U těch malých na vás mají více času. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu.
Jaká úskalí jsou ve světě modelingu?
Když je dívkám patnáct let, tak sní o tom, že se stanou modelkami. Velmi hezky to zní, nicméně řada lidí si za tím nedokáže představit konkrétní realitu a úsilí, které modeling představuje. Často musím lidem sundavat růžové brýle z očí. Podle fotek z časopisů vidí jen to hezké, ale už nevědí, co je za každou fotografií. Spoustu castingů, odmítnutí a situací, kdy modelka uvažuje o tom, zda na to vůbec má. Modelky jsou vnímané jako produkt, který se musí dobře prodávat.
Je to bussines jako každý jiný. Takhle to funguje. Modelky už nejsou brány jako lidské bytosti. Máme jako každý jiný své city, proto z toho tlaku a stresu velmi často dochází k mentálním poruchám. Tělo i hlava na to nejsou připraveny. Provází to řada negativních jevů. Ráda mluvím o negativní stránce světa modelingu. Pozitivní stránku vidí skoro každý. Myslí si, že se do toho holky narodí, jsou vysoké a hubené. Splňují podmínky krásy, které se hledají a vyžadují. Přitom krásu vnímáme každý jinak.
Jak to chodí ve světe modelek a modelů po praktické stránce?
Když modelka podepíše práci pro zahraniční agenturu, tak obvykle vycestuje minimálně na dva nebo na tři měsíce. To je nejkratší doba. Díky tomu jsem měla možnost procestovat celou Asii, Ameriku, Evropu a Mexiko. Každé tři měsíce jsem bydlela jinde. Je to dobrá zkušenost, vypadla jsem jako malá holka do velkého města a musela se o sebe postarat. Byla jsem hozená do vody a bylo zapotřebí se v té vodě naučit plavat. Ne každý to zvládne, ne každý je tak rychlý v adaptaci na cizí prostředí. Na místo práce cestuje modelka sama a až na místě se o ní stará agentura. Na castingy musí cestovat opět samostatně, je to o tom, jak vše zvládne. Tlak a stres, zda člověk trefí na místo, kde se koná casting. Také se mi stalo, že jsem jela na casting přímo z letiště po 15 hodinách letu do Japonska. Bylo jasné, že žádnou práci nedostanu (smích).
Uvažovala jste někdy o tom, že už je toho na Vás moc?
Neměla jsem ideální postavu na modeling. Ze začátku jsem hubla a pořád se hlídala, jestli jsem stále taková, jaká musím být pro modelingové agentury. Postupně jsem si uvědomovala, že je toho na mou psychiku a tělo až moc. Přemýšlela jsem, že si dám pauzu či se budu snažit změnit přístup. Modeling mě bavil, myslím, že jsem se v tom dobře uchytila. Naplňovalo mě cestování, přehlídky a focení. Musela jsem si najít svou cestu a změnit priority. Na prvním místě jsem začala mít své zdraví. Chtěla jsem si to nastavit, aby mě to neničilo. Zpětně bych nic neměnila, jsem ráda, že jsem si to uvědomila i v nízkém věku a dokázala jsem s tím něco udělat.
Hezká otázka. Já se snažím se cestovat, jak to jde, tudíž to není jen tak jednoduché se s někým potkat. Párkrát se mi ale stalo, že jsem byla v cizině a servírka se mě zeptala, jestli to nejsem já. To jsou náhody, že když někoho potkám, tak mi to udělá hezčí den, že mě někdo sleduje a mohu být inspirací i skrze anorexii, kterou jsem prodělala. Mluvila jsem o tom nahlas. Snažila jsem se otevřít oči spoustě lidem.
Jak moc si musíte hlídat váhu?
Pamatuji si, že jsem ze své váhy měla mindrák, když jsem musela do agentury na přeměření. Místo držení diet je důležité si najít životní styl, který tělu vyhovuje. Snad jsem ho našla. Denně cvičím, sportuji, snažím se správně stravovat. Váha se díky tomu ustálila.
Ale vždy tomu tak nebylo?
Byla jsem posedlá vážením a váhou. Číslo na váze pro mě znamenalo všechno. To, jak mě budou lidé mít rádi. Mentální anorexie je mimo realitu, ale těžko to zprostředkovat lidem, kteří si tím neprošli. Vidím kolem sebe, že je hodně modelek a modelů, kteří to mají jako já tehdy.
Jak musí být člověk jazykově vybaven?
Měla jsem velké štěstí, že jsem odmala létala do Anglie do školy, takže jsem byla na začátku na dobré startovní pozici. Jazyk je pro modeling podstatný, minimálně umět dobře anglicky. Když pak přijde chvíle, kdy dostanete práci v zahraničí a nejste schopní se domluvit, tak to znamená velké komplikace. Když jsem někam cestovala, tak jsem si hledala vše o kultuře a městě, kam jsem právě jela. Snažila jsem se naučit pár frází z místního jazyka, znát tradiční pokrmy. Vždy to byla speciální atmosféra. Pro mě je skvělé se potkávat s novými lidmi. Adrenalin a nervozita, která panuje před odletem, se přeleje do pozitivna a člověk má zážitek na celý život. Vzhledem k tomu, že mám vlastní modelingovou agenturu, tak se ptám budoucích modelek, jestli umí cizí jazyk, který je pro takovou práci nezbytný.
Modeling bych doporučila. Ze začátku jim řeknu všechny špatnosti, které jsem si prožila, a přesto to stojí za to. Prošla jsem si cestou nahoru a dolu. Velké pozitivum je, že se člověk podívá někam, kam by se jinak nepodíval a dělá něco, co ho baví. Není to pro každého, každá krásná dívka a chlapec to dělat nemohou. Je to i zkouška charakteru, musí se tomu dát všechno. To spousta lidí není schopna udělat a zvládnout.
Jak relaxujete, co Vás baví ve volném čase?
Baví mě cestovat. Dokážu relaxovat i samotným pozorováním lidí v parku a poznáváním cizích zemí. Je to nejlepší náplň volného času.
Už se Vám stalo, že jste se stala inspirací pro druhé?
Ano, jsem za každého jednoho člověka vděčná a ráda. Jelikož se snažím vzpomínat a nezapomínat, jak bylo mně, když jsem byla na absolutním dně. Kdybych tehdy měla někoho, kdo by mi podal pomocnou ruku a vytáhl mě na břeh, tak bych za to byla vděčná. Je skvělé mít možnost pozitivně ovlivňovat lidi. Stejně tak i negativně, když jim řeknete, jak se věci mají a čím si někteří lidé musí projít. Snažím se tím být upřímná nejen k ostatním ale i sama k sobě.