Dnes

  • Čtvrtek 9. prosince 2021
  • Svátek má Vratislav

Propagaci v Českém Švýcarsku je dvacet let. „Úkol byl rozvinout udržitelný cestovní ruch v přeshraničním regionu“, řekl destinační manažer Jiří Rak

15. 10. 2021

zdroj fota: České Švýcarsko

Krásná Lípa – Čas nelítostně ubíhá a obecně prospěšná společnost České Švýcarsko dosáhla na významný milník dvacetileté existence. Za tu dobu se stala ústředním katalyzátorem a inovátorem v propagaci a marketingu regionu kolem nejmladšího národního parku na hranicích s Německem. O poslání a počátcích jsme si povídali s místním patriotem a exředitelem společnosti Jiřím Rakem.

Pokud má být marketing cestovního ruchu efektivní, je potřeba ho finančně podporovat. „Chtělo by to, aby stát vnímal cestovní ruch v regionech jako klíčové odvětví ekonomiky. Zatím je to jen o slibech,“ řekl Jiří Rak, který pro turismus v Českém Švýcarsku pracuje od roku 2005. Podle jeho slov šlo na počátku společnosti především o smazání rozdílu na hranici s Německem. V minulosti byla hranice bariérou rozvoje turismu mezi oběma zeměmi,“ řekl pro Naseustecko.cz Jiří Rak.

Pane Raku, jak vzpomínáte na začátky obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko?

V roce 2000 vznikl jako čtvrtý v pořadí národní park České Švýcarsko. Byl to výsledek velké práce politiků a ochránců přírody z období 90. let. Rok na to byla založena obecně prospěšná společnost České Švýcarsko, která měla za úkol postarat se o Děčínsko ve smyslu regionálního rozvoje.

Jaké úkoly před vámi tehdy stály?

Národní park znamenal kvalitativně velký skok v ochraně Labských pískovců – prakticky ruku v ruce s tím bylo nutno vytvořit subjekt, který bude komunikovat nejen s návštěvníky, ale i s místními, tehdy možná v první řadě i s obcemi a nejrůznějšími místními spolky a organizacemi a řešit nejrůznější projekt a aktivity spojené s rozvojem a zlepšením života, zachováním a obnovou drobných kulturních památek apod. A to bylo první poslání obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko založené v roce 2001. Stručně, šlo o zpříjemnění života obyvatel nejsevernější části republiky, šlo a jde o to, aby zájmy návštěvníků nebyly v rozporu s životem místních obyvatel. Hledaly se společné cesty, aby v důsledku cestovního ruchu nedošlo k narušení jejich zvyklostí. Aby to fungovalo v určité koexistenci.

Kam směřovala pozice obecně prospěšné společnosti v průběhu dalších let?

ČTĚTE TAKÉ
Další uzavírky v Českém Švýcarsku, tentokrát by mohlo omezení trvat až 4 roky

Během dalších pěti let přirozeně přišla myšlenka, že by obecně prospěšná společnost měla být garantem rozvoje cestovního ruchu v regionu. Protože v předchozím období měla velký drajv a region ji vnímal pozitivně. Společnost tak převzala postupně funkci nositele rozvoje cestovního ruchu, kterému dala garanci politická reprezentace Ústeckého kraje. Strategie úvodních let byla s podporou kraje a měla za cíl vybudovat destinační management, který bude rozvíjet udržitelný cestovní ruch. Marketing, rozvoj turistické infrastruktury atd. veřejné turistické dopravy. To byla tehdy novinka. Byl tu předtím jeden autobus do Mezné a jeden do Jetřichovic, to bylo tristní. To byla obslužnost obcí v centru NP do roku 2005.

A dnes je tomu v rámci dopravy jak?

Postarali jsme se o zřízení autobusových linek, vlakového spojení včetně Okružní dráhy národního parku, což by bylo samo na dlouhé povídání. Dnes ve spolupráci s německou stranou vydáváme jízdní řády všech linek pro území mezi Děčínem, Pirnou, Tisou a Varnsdorfem. I pro lodě a tramvaj.

Turisty, kteří do oblasti národního parku míří, určitě zajímá, jak jsou značeny místní turistické trasy?

Proběhla revize značených turistických cest. Začali jsme spolupracovat s KČT. Doplnili jsme s podporou obcí 22 nových stezek i přes hranice do Německa. Cílem bylo vytvoření okruhů, které jsou příjemnější v tom, že turista, který přijel autem, se vrátí zpět na místo, odkud vycházel, a nemusí absolvovat dvacetikilometrové přechody skalami z bodu A do bodu B.  K tomu přibyla možnost jít do přírody i s certifikovaným průvodcem – systém, který jsme vybudovali se Správou NP. Další náš zakladatel, město Krásná Lípa, zajistil na projektové bázi vybudování unikátního Domu Českého Švýcarska. Díky městu zde máme sídlo včetně ubytovacích možností, expozici regionu a infostřediska. Další průlomová věc: zahájili jsme po roce 2005 spolupráci s Turistickým svazem Saské Švýcarsko a ta trvá dodnes. Společný marketink, společné akce pro veřejnost, stezky přes hranici.

Je stále poznat, že člověk přejde státní hranici?

ČTĚTE TAKÉ
Krejzova interpelace budí rozruch v Českém-Švýcarsku. Ministr potvrdil, že znovuotevření soutěsek je nejisté

V každém případě je historicky dáno, že obce jsou na německé straně spravovány poněkud jinak. Větší důraz se klade na činnost spolků, je to na vyšší úrovni. Rozdíl, který byl před dvaceti lety, se hodně stírá. Přechodem hranice po turistické trase ale nejde poznat, že jste v jiné zemi. Skalní krajina má na obou stranách velmi dobrou síť značených cest i zpřístupnění hlavních dominant. Je nutno ale zdůraznit, že přímo v obou národních parcích právě na hranicích jsou klidové zóny – přeshraniční stezky jsou logicky vedeny mimo.

Kam by úsilí společnosti České Švýcarsko mělo směřovat v dalším vývoji?

Úsilí bylo mělo vyústit v denní spolupráci s poskytovateli služeb v okolí národního parku. V roce 2008 došlo k vytvoření destinačního fondu. Propojili jsme se díky tomu s většinou aktérů v regionu. Funguje to tak, že se za určitý příspěvek staráme o společný marketing. Děláme společnou propagaci a dosahujeme cílů, na kterých se s destinačním fondem shodneme. Důležitost existence destinačního fondu se ukázala v době kůrovcové kalamity. Hledáme společné cesty, jak návštěvníky přesměrovat na jiné cesty. Národní park uzavřel přechodně některé cesty v parku. Hledáme a nabízíme alternativní atraktivní turistické cíle.

Jak se promítla do spolupráce doba covidové uzavírky?

V době pandemie se přerušilo spojení se Saskem. Práce, která trvala desetiletí, byla pandemií znehodnocena. Ale zase to nebyla tak dlouhá doba, aby to nešlo napravit. Teď jde o budování důvěry, daří se opět získávat klientelu i z Německa. I naši turisté jezdí do Saska. Opět je zesíleno povědomí o společné destinaci, která je na obou stranách hranice. Je za tím ale mnohem více úsilí, než se na první pohled zdá.

Co by šlo ve vztahu k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu ještě vylepšit?

Ve spolupráci se Správou národního parku a Ústeckým krajem zvyšujeme kapacitu veřejné dopravy. V létě funguje kyvadlová doprava z Děčína na Mezní Louku v intervalu 30 minut!! To jsme vyjednali s Ústeckým krajem. Do budoucna je potřeba takový systém, aby návštěvníci byli předem upozorněni, že parkoviště jsou v centru parku přetížena, aby lidé využívali veřejnou dopravu. Chceme, aby nádraží v Schöně bylo ještě více využíváno. Lze pak jet z Děčína do Schöny a pak německým přívozem do Hřenska. Je nutné sjednotit tarify. Řešíme s německou stranou, aby odsouhlasili takovou cenu za dopravu, která bude odpovídat českým tarifům. Dalším impulsem je navýšení parkovacích míst mimo vlastní park. Chceme turisty více rozptýlit po okolí. Jsou tu další zajímavé cíle na pokraji Českého středohoří či Lužických hor.

Co byste popřál obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko do dalších let?

ČTĚTE TAKÉ
Další uzavírky v Českém Švýcarsku, tentokrát by mohlo omezení trvat až 4 roky

Dnes je hlavním tématem vypořádání se s kůrovcovou kalamitou, aby veřejnost přijala fakt, že příroda se mění a uplyne několik málo let, kdy dojde ke kvalitativnímu oživení lesních porostů v regionu. Už to nebude původní smrková monokultura. V cestovním ruchu je potřeba usilovat o dostatek financí pro rozvoj všech zmíněných aktivit.

Co by prospělo k ještě lepší propagaci cestovního ruchu v regionu?

Český stát o cestovním ruchu rád hovoří, ale není přímo ochoten podporovat destinační agentury, aby se zvýšil podíl zisku z cestovního ruchu v rámci hospodářství státu. Je potřeba zvýšit financování, to by bylo prima a mohli bychom dosahovat cílů rychleji a efektivněji.  Jsme srdcaři – ale nedá se stále na to spoléhat – peníze nejsou sprosté slovo a jsou pro rozvoj samozřejmě nezbytné.

Autor: Jiří Šlaj