Dnes

  • Čtvrtek 26. května 2022
  • Svátek má Filip

Primář mosteckého oddělení následné péče Tomáš Zelenka: Psychika, naděje a motivace vrací chuť do života

29. 04. 2022

zdroj fota: Krajská zdravotní

Most- Oddělení následné péče Nemocnice Most poskytuje  (do)léčení a rehabilitaci pacientů s převážně chronickými chorobami a po stabilizaci akutních onemocnění prakticky všech lékařských oborů. Předpokládá se u nich návrat do normálního života. Primář oddělení Tomáš Zelenka přibližuje, jak důležitá je psychika a motivace pacienta. Stejně tak upozorňuje, že čím dál více mladých lidí, jedou život tzv. na doraz a v mladém věku mají vážná onemocnění. Následná péče je pak nemůže přijmout, neboť nesplňují podmínku důchodového věku.

Rozdíl mezi LDN a následnou péčí

Mnoho lidí si plete rozdíl mezi pojmy LDN, následné péče a rehabilitace. Zelenka se to snaží objasnit: „Zásadní rozdíl mezi LDN, což je v podstatě lůžková dlouhodobá péče, a následnou péčí je v tom, že do následné péče se překládají pacienti, kteří mají tendenci zlepšení zdravotního stavu, k návratu do normálního života. Jsou to pacienti, kteří potřebují doléčit, intenzivně rehabilitovat,“ konkretizuje a dodává, že v LDN jsou naopak pacienti u kterých se nepředpokládá zlepšení zdravotního stavu.

Zaměřují se prý v rámci následné péče na co nejintenzivnější rehabilitaci. „To je hlavní, co lidi, kromě ještě další léčby staví na nohy, dává jim sílu a víru, že se ještě dokáží do běžného života vrátit,“ dodává. „Snažíme se pacienty co nejvíce aktivizovat, maximálně rehabilitovat. I v rámci ergoterapie, která u nás probíhá a na níž máme prostory,“ pokračuje s tím, že se snaží zajistit i něco navíc, jako je např. canisterapie, dobrovolníci, kadeřnice. „Dámy, které tu leží i několik měsíců, nabudí, že vypadají k světu, mají třeba nabarvené vlasy a vidí se v zrcadle, najednou vidí, že se to někam hnulo,“ vysvětluje, jak se spoustě lidem následně vrací chuť do života.

Nejtěžší je připravit pacienty na určitý handicap

Jsou i pacienti, kteří se do normálního života sice vrátí, ale s jistými omezeními. To je podle něj ta nejtěžší  varianta – připravit na to toho konkrétního pacienta.  „Aby tu skutečnost přijali. To ale častokrát bývá těžší s blízkými těch pacientů,“ dodává a přesouvá se i k tomu, že je čím dál větší potřeba navyšování fyzioterapeutů, kteří vědí jak v rámci gerontologie se staršími lidmi cvičit. „Ale pozor, je i spousta mladých lidí, kteří v dnešním uspěchaném světě tzv. jedou život na doraz a dostanou infarkt nebo mozkovou mrtvici. Tyto případy jsou čím dál častější. A pro ně nemáme šanci na umístění – nesplňují důchodový věk. Zařízení pro ně velmi chybí. Všeobecně panuje zkreslená představa, že všichni mladí musí být zdraví,“ vyvrací zažité názory a dodává, že systémové změny ze strany státu se mu zdají nevyhnutelné.

Autor: redakce