Dnes

  • Pátek 22. října 2021
  • Svátek má Sabina

ČT nastavila exministryni Valachové drsné zrcadlo. Kritika inkluze a drsné procitnutí

06. 10. 2021

ČT, fb Kateřina Valachová

Pátý díl seriálu Ochránce s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli školského Ombudsmana se zabýval inkluzí, která najmě na Ústecku patří mezi zvlášť citlivá témata. Asi ne náhodou byla vybrána pro roli ministryně školství „česká Scarlett Johansson“ Petra Hřebíčková, která vehementně celý díl razila cestu desegregace a inkluze, podobně jako bývalá ministryně školství Kateřina Valachová. Shod nalezneme ale podstatně více.

Ministryně se v dílu s názvem Džungle před tabulí jmenuje Kristýna, K-K, chodila na školu do Brna, rovněž shoda s realitou, bojuje s bulvárem (deník Blesk si na tématu inkluze zgustnul)- a používá ostré lokty k prosazení ideového záměru inkluze a desegregace, přičemž se ohání Evropskou unií, která nám vyčítá pomalý pokrok v této strategii. Jediný rozdíl nalezneme v samotném závěru, kdy ministryně dá za pravdu zástupci ředitele problematické brněnské základní školy, která tak jako mnoho ostatních zůstala při naplňování strategie osamocena a kromě romských dětí na ní přibyla řada dětí s poruchami.

Jak to začalo?

Připomeňme jen, že za současnou podobou českých základních škol stojí revoluční novela z roku 2015, pod níž je podepsaná právě Valachová. Tehdy bylo posláno do základních škol cca 15 tisíc dětí s lehkou mentální retardací a jinými poruchami. K tomu přibyli asistenti v hodinách a problém byl na světě. Od té doby se veřejnost rozdělila na dva tábory, a to jak u rodičů, tak u učitelů. Dalo by se nicméně konstatovat, že převládá konzervativní jádro, které inkluzi odmítá. Odpovídá tomu i realita, alespoň v Ústeckém kraji.

Pokud se podíváme do hodnotícího dokumentu Školská inkluzivní koncepce Ústeckého kraje 2019-2021, nalezneme v závěru takováto konstatování monitorující komise:

  • Vzrůstající počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (zejména v prostředí běžných škol) není dosud provázen adekvátním nárůstem počtu poradenských pracovníků v rámci školských poradenských zařízení či školních poradenských pracovišť.
  • Nadměrná administrativní zátěž pedagogů ve školách i odborných pracovníků ve školských poradenských zařízeních
  • Velmi vysoký počet žáků selhávajících v důsledku nedostatečné podpory (vysoký počet žáků opakujících ročník, žáků ukončujících povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku a vysoký počet předčasných odchodů ze vzdělávání na středních školách.
  • Nárůst počtu žáků s rizikovými projevy v chování a s psychiatrickými diagnózami a absence jejich systémové podpory na podkladě spolupráce odborníků v oblasti vzdělávací, sociální a zdravotní.
  • Riziko syndromu vyhoření pedagogů v důsledku jejich dlouhodobě nízké systémové podpory a nízké míry využívání adekvátních mechanismů psychohygieny.
  • Selhávající spolupráce mezi školami a částí rodin.
  • Část pedagogů odmítá inkluzi v důsledku přetrvávajících stereotypů a pro-segregačních postojů.

Jestli se tedy inkluze daří nebo selhává, necháme na posouzení čtenářů.

Autor: Lukáš Veselý