Dnes

  • Sobota 25. září 2021
  • Svátek má Zlata

Geograf Pavel Raška: „Ústecku“ chybí vize a sebevědomí. V rozmanitosti krajiny je v Česku jedničkou

13. 09. 2021

zdroj fota: archiv Pavla Rašky

Ústí nad Labem – Pavel Raška vede katedru geografie v Ústí nad Labem, která se před nedávnem přestěhovala do nových prostorů v rámci dostavby Kampusu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. V rozhovoru pro Naseustecko.cz prozradil, jak se mu v Ústí nad Labem žije a jak vnímá specifickou krajinu na severu Čech.

Co vidí geograf, když jde krajinou?

Je mnoho geografů a každý asi vnímá svět odlišně. Ale v zásadě asi všichni čtou mezi řádky, vnímají věci, které jsou v pozadí. Samozřejmě jsou nadšeni krásným horským masivem při západu slunce, ale zároveň je hned napadá, jak zde lidé hospodařili v minulosti a co ze zdánlivě přírodních prvků jsou vlastně jen výsledky interakce člověka s přírodou. Přemýšlejí, do jaké míry může být místní prostředí ovlivněno přírodními procesy či činnostmi člověka, které se odehrávají ve zcela jiných měřítkách – globální klimatickou změnou, evropskou společnou zemědělskou politikou procesy. Uvažují, jak by se území mohlo adaptovat, aby lépe čelilo existujícím i budoucím rizikům, a jakou roli v tom mohou hrát místní aktéři a způsob, jakým oni sami své prostředí vnímají. Geografie je nejen o prostoru, ale také o čase. Krajiny se vždy měnily a měnit budou a je jen otázkou, jakou roli v oněch změnách má hrát člověk. 

Máte nadefinované vlastní krajiny?

Nadefinované asi ne, okouzluje mne jak krajina pestrá, tak i zdánlivě monotónní, ale autentická. Některé pouště snad ani nesplňují učebnicovou definici krajiny a jsou přitom úchvatné. A ještě zajímavější pak jsou, pokud si uvědomíte, jaké ekosystémy bývaly na jejich místě dříve nebo jaké způsoby života lidé vymysleli, aby ve zdánlivě nehostinném prostředí přežili.

Mění se vnímání krajiny zkušenostmi?

Zkušenost pochopitelně dává možnost srovnání, ale podstatnější asi je, že žitá zkušenost umožní vidět více. Existuje mnoho poradenských společností, které připravují rozvojové plány. Často je to takový „parašutistický konzulting“ – přiletí a napíší. Dobrý plán však vyžaduje odstup, následné zaujetí, žitou zkušenost a pak opět odstup.

Jaké genius loci má krajina Českého středohoří?

ČTĚTE TAKÉ
Letní školy v covidovém formátu. Organizátoři se přizpůsobili, chválí si nové přístupy

Labský kaňon zaříznutý hluboko do sopečného terénu, to je zkrátka paráda. Ale je v tom ještě něco více. Spousta malých lůmků, z nichž lidé těžili kámen na domy a cesty, staré ovocné sady, Doerellovy romantické obrazy, Hibschovy geologické mapy. To vše se skládá v přírodně-kulturní zážitek. Nepovažuji člověka obecně za škůdce přírody. Ano, příroda se bez nás obejde, ale krásné a udržitelné krajiny vznikaly i s lidským přičiněním.

Na jaká místa rád chodíte?

Konkrétní místa ve středohoří neřeknu, to by nás tam pak bylo spousta (smích).

Proč jste se vrhnul na studium geografie?

Uvažoval jsem o různých školách, ale nakonec jsem vybral učitelství geografie a historie pro střední školy. Tím se vlastně spojily všechny dřívější zájmy a absolutně nelituji! Geografie mne bavila, i když na gymnáziu jsem o ní měl asi trošku zkreslenou představu. Tak jako mnozí. Na druhou stranu, zatímco některé pak vysokoškolská geografie překvapí a odradí, u mne to bylo spíše naopak. Čím víc se lišila od středoškolské tím více mne bavila. Je mi blízké „brouzdání“ napříč obory, což je v geografii na denním pořádku.

Pro laika je geografie chápána jako místopis. Je tomu tak?

Představa o geografii se, věřím, trochu proměnila, ale stále asi převažuje vidina místopisu. Aby to bylo jasné, jsem stále přesvědčen, že bez znalostí některých obecných i místopisných pojmů to prostě nelze a argument, že jen stačí vědět, kde co najdu, je trochu za hranou. Těžko si představit odborníka, absolventa vysokoškolské geografie, který bude například zodpovědný za strategický rozvoj nějakého města a na jednání přijde bez znalosti faktorů, které rozvoj ovlivňují, možných překážek přírodního a sociálního rázu, nebo mechanismů fungování dotační politiky.

V čem se geografie posunula?

ČTĚTE TAKÉ
Zakladatel akce Tělo Ústí Kresta: Myšlenka vznikla u piva s ústeckými tělocvikáři

Pojmy jsou nezbytné, ale jsou jen materiálem, který lze analyzovat, skládat dohromady, interpretovat a používat v životě jen za předpokladu, že umíme více než faktografii. Stejně jako některá fakta je důležitá i teorie, a to určitě již od druhého stupně základních škol. Vyhraněné hlasy o tom, že školní učivo musí být praktické, jsou plné nepochopení. Pokud bychom obsah kurikula stavěli dle kritéria jeho aktuální praktičnosti, vzdělali bychom nepříliš flexibilní jedince, kteří svět těžko změní. To si žáci a studenti nezaslouží.

V čem je geografie prospěšná společnosti?

Geografie je jediným oborem, pro který je stěžejním tématem interakce a zpětné vazby mezi přírodním a sociálním prostředím v prostoru. Potřebujeme-li opravdu detailní dílčí analýzy, spolupracujeme například s geology, hydrology, ekonomy či sociology. V zásadě je to ale právě geograf, který umí například vyhodnotit, nakolik nová dopravní tepna může proměnit rozložení ekonomických subjektů v území a zda s ní spojené změny v přírodním prostředí nevyvolají jiné nezamýšlené efekty. Zároveň však geograf není jen koordinátor týmu specialistů, i když takových absolventů máme dost. Jeho vhled i s použitím geografických informačních systémů a jiných přístupů je hluboký, a přitom bez klapek na očích.

Kam se může geografie jako obor posouvat?

Klíčová výzva, před níž stojíme, je obhájit obor od nejnižších stupňů vzdělání až po obecný respekt společností. Přitom registrujeme nulovou či zcela minimální nezaměstnanost našich absolventů. Pozice geografie je však poněkud nevýhodná. Neobjevujeme nové částice, léky ani prehistorické artefakty. Každý, kdo cestuje nebo se jen zajímá o dění v místě svého bydliště, může mít pocit, že je geografem. Tak snadné to však není. 

Žijete v Ústí, které má bohužel nevalnou pověst v mediálních prostředcích. Čím je jiné?

Každé město a místo je specifické. Za dvacet let, co zde žiji, se proměnilo. Někde k lepšímu, někde k horšímu, a nebo ne tak rychle, jako v jiných větších městech. Důvodů bude více, nekonzistentní vize, strach opustit zaběhnutou představu o nás samých. Kolega geograf z univerzity ve svém výzkumu ukázal, že podle ekonomické struktury Ústí už nějakou dobu není průmyslovým městem. A přesto bylo naší nedávnou vizí spojovat průmysl s přírodou. Přijde mi, že zde chybí trochu více sebevědomí.

Co vás na něm baví?

ČTĚTE TAKÉ
Jan Richter (ANO): "jen shoda jmen." Jeho jmenovec dostal od hejtmana iPhone za boj s covidem

Co mne zde baví? Lidé (většina), práce (většinou) a to, že jsem za dvacet minut v přírodě (zatím).

Okolí se dá přirovnat ke střetu několika geologických ér a rozdílných geomorfologických systémů. V čem je ten půvab?

Kolegové z dalších univerzit dokonce vytvořili mapu rozmanitosti reliéfu. A Ústecko v Česku vede. Ten půvab je však v tom, že nejde o střet, ale o souhru. Tady se nikdo nepral, ty miliony let daly vzniknout krajině, která je pestrá, ale drží pohromadě. Vše do sebe zapadá, jako kdyby to bylo podle plánu.

Co je vám bližší, Krušné hory nebo České středohoří?

Spíše Krušné hory. Ty mě spojují s Karlovarskem, kde jsem vyrůstal. A vše je tam pro mne průzračnější.

Jaké místo na světě, které jste navštívil, byste chtěl vidět znovu?

Je toho až moc, co jsem neviděl. Raději se vracím na místa, která jsou blízko. Ale abych z toho nevybruslil tak snadno, tak řeknu Alentejo v Portugalsku, Julské Alpy, Malin Head v Irsku a za města Londýn, to je srdcovka.

Autor: Jiří Šlaj